Jak vybřednout z mateřství a vydat se zase zpátky k sobě

Měla jsem období, kdy jsem zabředla do mateřství a žila svůj život více méně jen z této části. Pomohlo mi změnit prostředí a zajet za kamarádkou, která tvoří a tvořit nepřestala ani po porodu svého druhého dítěte. Kdežto u mě po porodu nastala změna v tom, že jsem se do mateřství uzavřela a pořád si nepřišla dokonalá v této oblasti. A myslela si, že se mohu přesunout do jiné své části sebe samé teprve, když mám zvládnutou tuhle svoji maminkovskou část.

Až změnou prostředí, návštěvou mojí kamarádky a zastavením se, se mi otevřely oči. Šly jsme na procházku do lesa, která probíhala v plné tichosti a cesty zase zpátky k sobě. K tomu, kdo vlastně jsem a co potřebuji v sobě sytit a předávat. Co potřebuji tvořit.

Protože když tvořím ze sebe, tak žiji.

Je ve mně potřeba předávat, to co prožívám. To, že když jsem jenom maminkou, tak nejsem celá. Jsem pak podrážděná, nespokojená, unavená.

Kdežto když začnu dělat své ženské kruhy, psát inspirující články, blog a ebook pro maminky, které touží po nalezení vlastní seberealizace, tak ze mě začne tryskat pramen živé vody, který mě nabíjí, vyživuje a naplňuje. A pak mě zaplaví ten pocit: „to je ono“.

Kde tedy začít?

Mně pomohlo:

Změnit prostředí a podívat se na svou situaci z nadhledu.
Zastavit se, zpomalit a tím vybřednout ze svého zacyklení, toho co je pořád potřeba a furt to ještě nemám hotové.
Zajít si třeba do lesa, do přírody, v tichosti, jen poslouchat stromy, ptáky…začnete se vnitřně zklidňovat, odevzdáte se a začnete více plynout. S tím se začne otevírat kanál. V tomto stavu uvolnění totiž teprve začne přicházet inspirace. Inspirace, která vám začne našeptávat cestu a dílčí kroky.
Když ta myšlenka přijde, neotálejte s ní v realizaci. Ne až budu mít na to prostor. Využijte toho, když to začne hned chodit.
Co pomáhá, je i hudba. Jen si tak strávit nějaký čas zastavením se a zaposlouchání se do nadčasové hudby…pro mě to je třeba Mul mantra – Satnam Kaur. Právě při jednom dopoledni jsem si jen tak tančila sama pro sebe a poslouchala několik hodin hudbu a v tom mě napadlo: „Tý jo, svolej opět ženy pro ženské setkání a pusť jim tuhle hudbu a povídej o tom, co prožíváš." Tak jsem hned zasedla napsat email a všechny ženy potvrdily, že dorazí. Tím se opět rozjíždí moje seberealizace ženských kruhů. Najednou jsem viděla, že je možné zase na tuhle linii najet, když ještě kojím…že se můžeme scházet v neděli dopoledne.
Začala jsem psát, psát články, příspěvky a čím raději to dělám a věnuji tomu tu pozornost, tak to sílí a dělá mi to velkou radost. Že můžu cítit svoje uplatnění, když mám doma ještě mimčo, které ještě je na mě hodně závislé a prvního staršího syna, který touží po ujištění svého prvenství. Že se mohu seberealizovat z domova a v mateřském prostředí.
Na velký papír, který nalepím si na skřín, takže ho mám stále na očich, si píši svoje myšlenky svojí tvorby – cesty k tomu, co chci tvořit.
Takže tvorba je pro mě na prvním místě! Když nesytím sama sebe, tak jsem podrážděnou maminkou a pořád mi něco chybí.