Dokonalá matka

Přijela k nám na víkend tchýně podívat se na našeho malého druhého synka. Od porodu ho ještě neviděla. A já jsem ten víkend vařila, uklízela a hrála si se svými syny. Prostě "dokonalá matka". Koncem víkendu jsem začala pohasínat, začalo mě bolet v krku a totálně jsem zhasla.

Pár dní poté jsem si nad tím začala přemýšlet: „Ty jo, co jsem to tady hrála? Vždyť to nejsem já.“

Jsem totiž spíš ta matka, která potřebuje v první fázi sytit sama sebe. Děti pustit, dát jím víc svobody a dělat to po čem vnitřně tak dychtím – tvořit ze sebe samé.

Dalším příkladem je návštěva astroložky, která nám zpracovala osobnost našeho prvního synka a řekla nám, že jako matka mu nejsem schopna ze své vlastní přirozenosti, dát tolik lásky kolik můj synek potřebuje a že to v něm i zůstane. Kdežto u mě to mělo následek takový, že jsem si řekla, vždyť to není možné. Ve mně je tolik lásky, že to nasytí i mého synka.

Až postupem času opravdu vidím, že měla pravdu. Že na prvním místě mám svou vnitřní potřebu tvořit.

Stylizovat se do potřeb druhých zabíjí moji přirozenost. Nejsem to potom já. Uzavírám se pak do nějaké škatulky, ve které nemůžu dýchat, začínám pak prskat, lapat po dechu a uvadat.

Když naskočím a tvořím ze své přirozenosti, tak o to intenzivnější chvilky mám se svými syny. O to víc energie mám si s nimi hrát, o to víc nápadů a odvahy a vnitřní síly. O to víc jsem inspirující pro své syny. A ukazuji jim, aby nebyli obětí, ale aby zůstávali sami sebou.

A na to v životě nezapomínali.